CZ/
Druhý z promítacích večerů Návštěvy na Klinice představí berlínského umělce Clemense Wilhelma, který bude na večerním promítání osobně přítomen.

Clemens Wilhelm se narodil v roce 1980 v západním Berlíně. Absolvoval HBK Braunschweig v 2009 ve studiu Michaela Brynntrupa a Candice Breitz. Jeho práce vychází z tradice konceptualismu, zároveň ale čerpá z kinematografie a zcela autonomním způsobem se mezi nimi pohybuje a používá postupy a nástroje z obou stran. Od performance, k krátkému filmu s autorovo voiceoverem po fotografii. Rozsah jeho témat sahá doslova od pravěku do současnosti. V aktuálním projektu "The Swimming Reindeer" se zajímá o možnosti aktuálního čtení 13 tisíc let staré sochy nalezené v oblasti současné Francie a naproti tomu v projektu “Ona szuka jego” (2010) zkoumá mechanismus lidských vztahů na pozadí současné Mitteleurope. Myslím si, že je možné říci, že Wilhelm je autor, který se zajímá o problémy naší reality a cítí jako umělec potřebu hledat jazyk, kterým tuto realitu může popisovat, pojmenovat a v důsledku ovlivňovat.
Pro prezentaci #2 v rámci projektu Návštěva jsem se rozhodl selektovat tu část Wilhelmovy práce, kterou si pracovně označuji termínem experimentální rozšířený dokument. V pracích, které v rámci projektu představíme, nabízí Wilhelm několik rozdílných perspektiv, jak lze vidět současné Německo jako Němec, tedy zevnitř. Aktualizuje náš zažitý obraz Německa o obraz místa, které se mimo jiné stále vnitřně vyrovnává s intenzivním problémem vlastních traumat, předsudků a xenofobie. Portrét malého města “Heim” (domov) je intenzivní a děsivou linkou mezi vtipem a nenávistí. "Peter Ist Tot” (Petr je mrtvý) se dotýká našeho vztahu k obrazové reprezentaci a narativům které si sami o sobě vytváříme. Otázkou vystupující z pozadí příběhu je zda jsou naše individuální příběhy opravdu nezaměnitelné. V "Kiki Der Krieghund” ( Kiki pes z války) Wilhelm vypráví intimní příběh vojáka Wehrmachtu za druhé světové války a nevyhnutelně nastoluje nepříjemné otázky kolektivní viny pro neněmecké publikum. Obtížností situace do které staví diváka nám v důsledku připomíná základní princip války: rozdělení a radikalitu. Neúprosnou redukci na jednoduché “my” a “oni".
Domnívám se, že jde o aktuální téma.

Vstup je zdarma

EN/
The second screening of Návštěva in Klinika presenting contemporary artist Clemens Wilhelm from Berlin, who will be present at the screening.

Clemens Wilhelm was born in 1980 in West-Berlin. He graduated from HBK Braunschweig in 2009. His work has a conceptual art background, but also uses typical tools and approaches from cinema. The scope of his work ranges from video performances to short film, video installations and photography. In his current project “The Swimming Reindeer”, Wilhelm explores themes from deep prehistory and reinterprets a 13 000 year old sculpture. His previous project “Contact” describes the mechanics of online “love”-relationships in contemporary Europe. I see Wilhelm as an artist whose art creation is truly rooted in our shared reality and who has an urgent need to comment on it, and therefore a will to influence it.
For the second episode of the Návštěva project, I chose the part of Wilhelms work which I see as experimental and expanded documentary, particularly the part of it which is focused on German identities. In these three works, Wilhelm offers several options to view current Germany from an insider’s view. He updates well-known images of Germany with his view of a place that is struggling with old hidden traumas, xenophobia and prejudice. 
In “Heim” (Home) he draws a very intense, grim and scary line between the very nature of jokes and pure hatred, while in “Peter ist tot” (Peter Is Dead) he touches our relation towards photographical representation and narratives that we create to identify ourselves, asking if those are as individual as we tend to see them. In “Kiki Der Kriegshund” (Kiki The War Dog), Wilhelm tells an intimate story of a Wehrmacht soldier’s dog during World War 2, inevitably raising uncomfortable questions for a non-German audience about collective guilt, questioning the comfortable postwar paradigms. Finally, by questioning us as viewers he also reminds us of the very relentless character of war, the cruel division it creates. The very nature of distinguishing between "us" and "them".